Přihlášení Proč se registrovat Registrace

Váš nákupní košík0ks za 0 Kč
Ve vašem košíku 0 ks zboží za 0 Kč

Vějíře

Vějíř je velmi elegantní doplněk, který v minulosti nosili ženy i muži a to z různých důvodů. Jeho hlavním účelem je ochladit tělo, ale sloužil dokonce také jako zbraň nebo reklamní plocha. V tomto článku se dočtete něco o historii vějířů, používaných materiálech, ale také o tom, jak se dámy pomocí vějířů dorozumívaly se svými nápadníky.

Praktický módní doplněk

Vějíře zná asi opravdu každý, i když se na našem území dnes již příliš nepoužívají. Slouží k víření vzduchu, který nás ochlazuje, proto v tropických oblastech patřil k tradičním doplňkům. Má tvar kruhové výseče a velmi jednoduše se skládá a rozkládá, což z něj dělá velmi praktický a skladný doplněk. Jak už bylo řečeno, v Česku se s vějířem téměř nesetkáme, ale v teplých zemích, jako například ve Španělsku, je velmi užívaný i v dnešní době. Slouží jako módní prvek, praktická pomůcka, ale v této zemi se používá i při tanci.

Tvar, barva i použité motivy vějířů se proměňují v průběhu doby a také v závislosti na zemi a kultuře. Stavbu mají ale všechny vějíře stejnou, tvoří ji list, jazýček, krycí lišty, žebra, nýty a podložka. V minulosti se vějíře rozdělovaly na pevné „učiwa“ a skládací „ogi“, ale ve středověku došlo k výrazné přeměně. Pevné vějíře nejsou tak praktické, proto se téměř přestaly vyrábět a velký úspěch zaznamenaly vějíře skládací. Ty se postupně začaly odlišovat podle používaných materiálů, výzdoby a techniky zpracování. Největší rozmach zaznamenaly vějíře v 19. století, kdy přestaly být luxusním doplňkem bohaté smetánky, ale staly se dostupné pro všechny sociální vrstvy.

Jak dochází k ochlazování?

Zejména v trvale teplých oblastech je vějíř velmi šikovným pomocníkem k ochlazení pokožky. Ale čím je to vlastně způsobeno? Kolem lidské pokožky se vytváří slabá vrstva teplého vzduchu, který je ohříván tělesným teplem a zpomaluje další ztráty tepla. Působí vlastně jako takový plynový obal, který zahřívá tělo a jen velmi pomalu stoupá vzhůru. Když ale použijeme vějíř a rozvíříme jím vzduch, uvedeme tento teplý vzduch do pohybu a k pokožce se dostává nový chladný vzduch, který se naše tělo opět snaží zahřát a tím mu odevzdává teplo. Vzduch se tak neustále vyměňuje, zahřívá a zase vyměňuje za studený. Tento koloběh pak ochlazuje celé tělo, ale může pomoci i k lepšímu klima v sále.

Vějířová mluva

Na světě existuje několik způsobů, jak si beze slov sdělit vše potřebné. Kouřové signály, květomluva, gestikulace nebo řeč těla a na stejném principu je založena i tzv. vějířová mluva.  Pomocí vějíře mohly ženy naznačit svým nápadníkům své úmysly nebo touhy. Například přiložením vějíře ke rtům naznačovaly, že si přejí polibek. Pokud si žena položila vějíř na levou ruku, znamenalo to, že si přeje tančit, zatímco vějíř na pravé ruce naznačoval, že o tanec zájem nemá. Zavírání a otevírání vějíře zase naznačovalo nervozitu ženy.

Vějíře jako zbraň

Málokdo dnes ví, že vějíře byly používány také jako zbraň. Tuto funkci měly vějíře hlavně v Číně, kde je ženy využívaly k tanci a muži k boji. Takové vějíře se vyráběly ze dřeva, bambusu, ale nejčastěji z kovu, aby dokázaly odrazit nůž nebo jinou sečnou zbraň. Vnější hrana bojových vějířů byla většinou velmi ostrá, a přestože byl poměrně těžký, používal se velmi často pro svou nenápadnost a účinnost. Dnes v Číně sestavu s vějířem cvičí nebo tančí hlavně ženy. V takovém tanci najdeme klidné a ladné pohyby, ale také dynamické prvky známé z Tchai-ti sestavy s mečem a šavlí. Toto cvičení posiluje tělo i ducha, navozuje pocit harmonie a přispívá ke zvýšení koncentrace člověka.

Starověk

První vějíře byly používány k rozdmýchání ohně, k odstranění plev od zrna, k odhánění hmyzu a samozřejmě k ochlazování. Nejstarší zmínky o nich pochází z Babylónie, Sýrie Indie, Egypta, ale také z Ameriky. K nejstarším dochovaným památkám patří terakotové sošky ze 4. století př. n. l., které drží v rukou vějíře. Nejstarší vějíře byly nalezeny v Tutanchamonově hrobce a kromě jednoho měly všechny na sobě vyryty jeho jméno. Jedinou výjimkou byl Achnalonům vějíř, který měří jeden metr, je vyroben ze dřeva a potažen silnou zlatou fólií, kterou zdobí nápisy a hieroglyfy. Druhý nejslavnější vějíř z této hrobky byl vyrobený z ebenu a bohatě ho zdobí barevné sklo, zlato a vápenec.

Do Evropy vějíře doputovaly díky křížovým výpravám a lodím Portugalců, kteří je v roce 1500 přivezli z Japonska do Itálie, odkud se brzy se rozšířily do celé Evropy. V Řecku a Římě byly považovány za velmi luxusní doplněk a často zdobily i slavné bájné postavy. Tyto nejstarší vějíře se vyráběly z oháněk koňů, z per vzácných ptáků nebo z listů palem. V době křesťanství se používaly celokruhové vějíře, které nosili hlavně kněží. Jejich materiálem byl pergamen nebo kůže a byly bohatě zdobené. První skládací vějíře přinesla do Francie Kateřina Medicejská a ve stejné době začala vějíře sbírat i anglická královna Alžběta první, která je prohlásila za jediný vhodný dar, který může poddaný dát svému pánu.

Baroko, rokoko a klasicismus

V baroku a rokoku měly vějíře rozpětí asi 40 až 50 cm a byly zdobeny biblickými nebo květinovými motivy, ale také zlatem a drahokamy. V 17. století se pak centrum výroby přesunulo z Itálie do Anglie, ale hlavním dovozcem materiálů byla stále Indie a Orient. V klasicismu se naopak na vějíře zobrazovaly politické a společenské výjevy. Nechyběly na nich ani hudební nástroje nebo různé výrobky a vynálezy představující tuto dobu, například vznášedla nebo balóny.

19. století a současnost

Největšího rozmachu se vějíře dočkaly v 19. století, kdy se díky moderním technologiím a levnějším materiálům začaly vyrábět masově, tudíž si je mohl dovolit opravdu každý. K nejčastějším motivům patřily karikatury, mapy, ale také například texty písní nebo hádanky. Využívalo se peří slepic, vzácných ptáků, ale také slámy nebo celuloidu. Nově se objevilo také pouzdro na uchovávání vějířů, které se staly společenským doplňkem, ale sloužily také jako upomínkové předměty. V období secese se začaly používat jako reklamní plochy a tím klesla jejich kvalita i oblíbenost. Do druhé poloviny 20. století vějíře zmizely z rukou žen i mužů, výjimkou je však území Itálie, Španělska nebo Japonska.

To však neznamená, že je nemůžete používat! Vyzkoušejte si, jak ochladí v horku, doplní Váš karnevalový kostým nebo jen dodají eleganci a vznešenost. V naší sekci Vějíře naleznete papírové, péřové, ale i dřevěné nebo krajkové vějíře různých barev i motivů.