Přihlášení Proč se registrovat Registrace

Váš nákupní košík0ks za 0 Kč
Ve vašem košíku 0 ks zboží za 0 Kč

Víly a elfové – 1. díl

V útlém věku jsme všichni vídali elfy a víly. Někteří si s nimi hráli, jiní s nimi mluvili, ale byli přirozenou součástí našeho života. Bohužel, svět se mění a my s ním a jak se do našeho podvědomí vkrádala racionálnost, odcházeli víly a elfové. Ztratili se i z naší paměti, ale pořád jsou kolem nás, jen o nich nevíme. Nechte víly a elfy opět vstoupit do svého podvědomí! Připravili jsme pro Vás miniseriál, ve kterém se dozvíte spoustu zajímavých informací o těchto bytostech.

Příliš racionální svět

Poslední době nás tento uspěchaný a hektický svět pomalu opět vrací k našim kořenům a spousta lidí se obrací k různým náboženstvím, názorům nebo vírám. Zjišťujeme, že to co víme racionálně a poznáváme naším rozumem, nám nestačí. Začínáme tušit, že za tímto velkým světem je ještě něco a teprve, když to pochopíme, celé nám to dá smysl. V dnešním díle si povíme, kde se vůbec víly a elfové vzali a kde se s nimi můžeme setkat. 

Víly

Kdo to vlastně jsou víly? Jsou to bytosti ženského pohlaví, které se v evropské mytologii objevují již od starověku. Těmto nadpřirozeným bytostem se někdy říká rusalky, divoženky či bosorky a v některých oblastech mají dokonce náboženský význam. Slovo víla má slovanský původ a je odvozeno od slova viliti, což znamená „být bláznivý nebo posedlý“.

Nejstarší zmínky o vílách jsou již ze středověku. Už v 6. století psal Prokopius o „nymfách“, které se uctívaly. U nás se o vílách dochoval pouze zápis z 15. století a to v básni o Jetřichu Berúnském. Kdy lidé začali ve víly věřit, však není zcela jasné. Existují názory, že jde o pozůstatek původních božstev nebo dokonce, že šlo vlastně o čarodějky. Později se v některých oblastech ujala představa, že víly jsou duše předčasně zemřelých dívek, obzvláště těch, které spáchaly sebevraždu.

Víly dobré i špatné

Existuje několik druhů víl. Vodní, zemní, lesní, vzdušné a speciálním druhem jsou sudičky, které předpovídají novorozenci budoucnost. Někdo také rozděluje víly na dobré a špatné. Všichni přeci známe z pohádek rusalky, které topí lidi nebo divoženky (jeskyňky), které kradou děti a vydávají je za svoje. V dávných dobách se dokonce věřilo, že víly mohou ukořistit narozené dítě a místo něj položit do kolébky tvora znetvořeného psychicky i fyzicky, a proto se matky až do křtu od svých dětí prakticky nehnuly. Pokud ale přesto k takovéto záměně došlo, pověry radily, že je třeba chovat se k dítěti zle, například ho často bít, aby se ho víle zželelo a přišla si pro něj. Doufejme, že tyto pověry už jsou z lidského povědomí pryč.

Elfové

Elfové jsou mytologické bytosti, které mají něco společného s lesy nebo alespoň s přírodou. Pocházejí ze starogermánských pověstí a v dnešním anglosaském světě jsou považováni za příbuzné víl a skřítků. Mohou být ženského i mužského pohlaví a různého vzhledu. Na tom, jak si elfy představujeme, má velký vliv Sen noci svatojánské od Shakespeara, kde jsou bytostmi o velikosti hmyzu nebo Pán prstenů od Tolkiena, kde jsou elfové ušlechtilé bytosti, které jako první osídlili svět.

Světlí a tmaví elfové

Nejčastěji se rozdělují na světlé a tmavé. Světlí nebo také sliční elfové jsou bytosti podobné lidem. Jsou vysocí, štíhlí, mají světlou pleť, dlouhé vlasy a jejich poznávacím znamením jsou špičaté uši. Starají se o růst rostlin, obývají většinou lesy a žijí poklidným životem z darů přírody. Tmaví nebo černé elfové jsou naopak malé postavy a obývají podzemí a na rozdíl od trpaslíků mají také špičaté uši.

Dávejte si v přírodě pozor

Víly a elfové žijí všude v přírodě a na to při svém jednání nesmíme zapomínat. Kdykoli utrhneme rostlinu nebo pokácíme strom, zničíme tak jejich domov. Na rozdíl od andělů mají lehké hmotné tělo, to znamená, že jim můžeme také ublížit. Pokud k nim chceme být ohleduplní, měli bychom je varovat předtím, než začneme sekat trávník nebo utrhneme květinu. Myslete na to.

Ve velkém světe kolem nás je mnoho věcí, které nevidíme, necítíme, neslyšíme, ale mohli bychom. A sem patří i víly a elfové! Takže až uvidíte Vaše dítko, jak si povídá s neviditelnými kamarády, nehledejte ihned číslo na psychologa, ale užijte si tu chvilku. Až Vám řekne, že ten malinký kamarád v rohu má hlad, neobviňujte jej hned ze lži. Toto období je tak krátké a my se z něj musíme umět radovat.