Přihlášení Proč se registrovat Registrace

Váš nákupní košík0ks za 0 Kč
Ve vašem košíku 0 ks zboží za 0 Kč

Víly a elfové – 4. díl: Slavné příběhy

Zdá se, že Britské ostrovy jsou to pravé místo pro víly a příběhy o nich. Do historie se nesmazatelně zapsaly dva známé příběhy, ve kterých figurují víly v hlavních rolích. Děsivé upálení Bridget Clearyové a případ Cottingleyský víl jsou příběhy, které dodnes oživují otázku, zda víly existují. Vždy, když se najde někdo, kdo tvrdí, že víly viděl, rozbouří to vlnu reakcí. V tomto článku se dozvíte, jak to s těmito vílami bylo a je jen na Vás, k jakému názoru se přikloníte.

Víly z Cottingley

Vrátíme se do roku 1917, kdy se desetiletá Frances Griffithsová přestěhovala z Afriky ke své tetě do vesnice Cottingley v Anglii. Věrnou kamarádkou se jí stala její šestnáctiletá sestřenice Elsie, a i když dívky dělilo šest let, trávily spolu hodně času a velmi si rozuměly. Přes značnou nelibost svých matek si chodily často hrát k nedalekému potůčku a do malebného údolí. Jednou přiběhly domů s očima navrch hlavy a obě tvrdily, že viděly malé víly. Jejich rodiče tomu nepřikládali žádný význam a mysleli si, že se jedná pouze o výplod jejich fantazie. Otec Elsie Artur Wright byl vášnivý fotograf a dívky ho tak dlouho přemlouvaly, až jim zapůjčil fotoaparát, aby mohly víly zdokumentovat. Děvčata se vrátila s triumfálním výrazem ve tváři, a když pan Wright vyvolával fotografie, pochopil proč.

Tajemné fotografie

Na fotografiích byly obě dívenky obklopené éterickými postavičkami s křídly. Wright jako realista a pragmatik jim však nepřikládal žádný význam a to i přesto, že mu dívky později přinesly další fotografie, na kterých byly víly. Považoval je za zdařilou fotomontáž a zůstalo by u toho, kdyby matka Elsie nenavštívila přednášku theosofické skupiny. Její součástí byla debata o nadpřirozených bytostech a Polly tam vyprávěla o fotografiích, které dívky pořídily a předseda klubu o ně projevil zájem.

Negativy a snímky tak byly vytaženy ze šuplíku a předány specialistovi na falzifikáty Henry Snellingovi. Výsledek jeho bádání byl šokující. Vyloučil jakoukoli manipulaci s fotkami i použití papírových nebo jiných postaviček. O fotografie projevil zájem i Sir Arthur Conan Doyle, autor slavného Sherlocka Holmese. Ten patřil k milovníkům nadpřirozena a k tajemnu tíhnul celou svou duší. Nechal fotografie ověřit i u jiných expertů a všichni se shodli na tom, že víly jsou pravé.

Pravda nebo podvrh?

V roce 1920 tak dívky dostaly své fotoaparáty a pořídily další snímky. Společnost byla fascinovaná a rozdělila se na dvě skupiny. Na jedné straně byli zatvrzelí odpůrci a na straně druhé lidi, kteří věřili v existenci víl a pravost fotografií. Major Hall-Edwards dokonce přišel s teorií o duševní poruše, kterou dívky jistě trpí a označil je za blázny. Na základě toho se dívky stáhly ze zájmu médií a přestaly poskytovat fotografie víl.

Obě dámy se opět začaly vyskytovat v médiích v roce 1966, kdy bylo Elsie 65 let a Frances 59. Po padesáti letech od pořízení první fotografie začal vysloveně boj o pravost fotografií, kdy byly obě ženy vyslýchány jako nějaké trestankyně a společnost trvala na tom, aby se pravost fotografií buďto potvrdila nebo vyvrátila. Zlom přišel až se zjištěním spisovatele Freda Gettingse, který si všiml, že víly na fotografiích jsou nápadně podobné ilustracím z jedné dětské knížky. V té době už převládal názor, že fotografie jsou pouze zdařilým podvrhem, ale stále ještě chybělo doznání fotografek.

Velké přiznání

Ty věčný nátlak nevydržely a ve svých osmdesáti (Elsie) a čtyřiasedmdesáti (Frances) letech dámy přiznaly, že fotografie jsou podvrh. Dívky využily své výtvarné nadání a postavičky nakreslily na papír, vystřihly a pomocí jehlic do klobouků důmyslně naaranžovaly. Starší Elsie přiznala, že všech pět pořízených fotografií je podvod, Frances však do smrti trvala na tom, že jedna fotografie je pravá. Dívky prý víly opravdu viděly a chtěly, aby jim někdo uvěřil, proto pořídily tyto fotografie. Nebo snad označily fotografie za podvrh, aby měly na sklonku života konečně klid?

Posedlá vílou

Druhým příběhem, kde figurují víly je tragický osud Bridget Clearyové. Ta se s manželem Michaelem nastěhovala do domu, který údajně stál na místě, kde bylo dříve sídlo víl. To se jí asi stalo osudným. Její manžel ji v roce 1895 upálil, protože byl přesvědčený, že jeho ženu unesly víly a nastrčily místo ní její dvojnici. Touto představou trpěl Michael delší dobu a několikrát dokonce pozval kněze, aby z jejího těla vymýtil tuto vílu a přivedl zpět Bridget. Vyvrcholilo to při jednou večírku, kdy se manželé kvůli vílám pohádali, Michael zapálil Bridget šaty, polil ji lampovým olejem a před zraky hostů čekal, až žena zemře. Poté její tělo zahrabal a nahlásil svou ženu jako pohřešovanou. Tělo se však našlo a Michael byl usvědčen z vraždy.

Tyto dva tajemné příběhy potvrzují, že lidé stále ještě věří na víly a pokud i Vy chcete mít ve svém domově tyto krásné bytosti, nahlédněte do sekce Lesní víly, kde naleznete víly, které vypadají jako víly z fotografií Elsie a Frances.